Bez srdce by to nešlo

Význam srdce a oběhového systému je nevyčíslitelný. Srdce je prvním orgánem, který se formuje u embrya během těhotenství. Začíná bít již třetí týden po oplodnění. Buňky tvořící náznak lidského těla by bez něj nepřežily. Srdce k nim dopravuje všechny potřebné živiny a zbavuje je buněčného odpadu. Srdce propojuje všechny systémy v těle. Právě tohle je důvodem, proč je tradičně znázorňováno jako střed lidské bytosti.

Sídlí naše vědomí v mozku nebo v srdci?

Dlouhou dobu byl význam srdce velmi podceňovaný. Vědci, zaneprázdněni výzkumem mozku, jej považovali za pouhou pumpu. Ovšem poslední poznatky dokazují pravý opak.

Dr. Rollin McCraty z HeartMath Institute (spojení mezi srdcem a myslí) o tomto tématu říká následující:

“Srdce má v sobě neurony a nervové uzliny, které mají stejnou funkci jako ty v mozku, například paměť. Je to anatomický fakt. Co veřejnost příliš neví, je, že srdce ve skutečnosti posílá do mozku více informací, než  je tomu naopak. Dalo by se tedy říct, že srdce je více tím, za co jsme dlouho považovali mozek.”

Význam srdce a emocí

Proč se srdce odjakživa spojovalo s láskou a emocemi jako takovými? Jaký je jeho hlubší význam?

“Jedno z dlouhodobých zaměření našich laboratoří , je studie rozdílných vzorců a rytmů naměřených ve všech částech těla během prožitku různých druhů emocí. Během experimentování s výslednými hodnotami jsme objevili, že vzorec srdce a rychlost tepu reaguje na veškeré změny v emocích nejsilněji a nejrychleji.”

Srdce je měřitelné jako první, protože je místem z kterého pocity vycházejí. Emoce jsou naším kompasem ve fyzické realitě. Jsou odrazem duality jako je například černá/bílá. Dávají nám najevo, zda volíme správné kroky nebo ne. Je to náš vnitřní hlas vyjadřující kde se v životě nacházíme. Správně vidíme jen srdcem, říká  Exupéry ve slavné pohádce Malý princ. Vyprázdněte mysl a otevřete srdce

Nakonec o lásce s Prvním listem Korintským. Je součást Nového zákona, jeden z listů, aspoštola Pavla o jehož autorství se nikdy nepochybovalo. Byl napsán řecky, snad roku 54 v Efesu, a už kolem roku 150 jej cituje Markionův kánon jako církví uznanou knihu.

Bez lásky nejsem nic

” Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil,bez lásky je mi to k ničemu.

Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy;všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží.

Láska nikdy neskončí. Avšak proroctví – ta zaniknou, jazyky – ty umlknou, poznání – to pomine.Jen z části totiž poznáváme a jen z části prorokujeme; jakmile však přijde dokonalé, tehdy to částečné zanikne.Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory; když jsem však dospěl, s dětinskými věcmi jsem se rozloučil.Teď totiž vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom tváří v tvář. Teď poznávám částečně, ale potom poznám plně, tak jako Bůh zná mě.

Do té doby nám zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich je láska.”